﻿4. deník: Země v dohledu!

Teleskopem jsme našli možnej kontakt. Aspoň teda správnej typ hmoty, dobrá oběžná dráha a složení atmosféry. Je to dost z ruky, na okraji dosahu teleskopu, ale zvládneme to.

<Souřadnice připojeny>

Požádal jsem chlapy, aby provedli kompletní kontrolu systémů a ujistili se, že je všechno připraveno na dlouhou sekvenci mezihvězdných skoků. Deset minut na to se Blondie porval s Changem. A dal mu takovou ránu, že Chang byl chvíli bez sebe. Takže zatímco Chef zavazoval Changovi bolístku, musel jsem Blondiemu nakázat nevycházet ze své kajuty. A právě tam teďka je. Trucuje a zase si čte ty svý podělaný knížky. 

Zeptal jsem se Changa, co to jako mělo bejt. Zavrčel cosi o inventuře, ale je teď nadopovanej lékama a Chef říká, že má ošklivej otřes mozku. Možná si to ani nebude pamatovat.

...Asi se radši podívám za Blondiem, co mi řekne. Tak mi přejte štěstí.

++pozastaveno++

++pokračuje++

Blondie si na mě teda pěkně otevřel hubu, jak se dalo čekat. On to prostě nenechá být. Začal do mě valit nějaký hovadiny o „jedovatým Edenu“ a „velkým kroku zpátky“. Chvíli jsem si myslel, že se mi taky pokusí jednu fláknout.

Takže... tak. Pořád má domácí vězení. Aspoň do tý doby, než se Chang nezotaví a neřekne nám k tomu svoje. Zeptal jsem se Browna na inventář. Prověřil zásoby z můstku a dal vědět, že jsme na tom dobře. Co se týče energetickejch tyčí, víc by jich nám neuškodilo, ale v systému už nezbývají krystaly a z teleskopu víme, že na naší destinaci je krystalů dostatek.

Už jsme tak BLÍZKO, že už to skoro cítím.  Eden. Je někde tam a my ho najdeme.

Ještě tři skoky. Tři dny.

Tohle bude velký, vím to.

++KONEC ZÁZNAMU++

