﻿Log 6: Země Nód

Deník lodi Call Me Crazy, dodatek. Tady Blondie.

„A tak PÁN vyhnal muže i ženu. U východní brány Edenu nechal strážit anděla, kterého vyzbrojil mečem ověnčeným plameny šlehajícími do všech stran, zabraňujíc vstupu zpět ke stromu života.“

Církevní Zřící mě odmění. To já se teď stávám tím plamenným mečem. To já jsem zatarasil cestu zpět. Ale cena za to je zrada dobrých mužů, kteří mi věřili. S tím budu muset žít. A hledat za to pokání. Musím se… vyzpovídat.

Odpusť mi, Otče, neboť jsem zhřešil.

Ta planeta tam dole není Eden. Je to jen pokušení, nic víc. Zřící jich v průběhu let našli hodně. Aby byla planeta schopna udržet lidský život, musí přece jen splňovat víc podmínek než přítomnost tekuté vody, vzduchu a rostlinného života. My jsme stvoření ze Země, ne z této planety.

Pierce, Chef, Brown a Chang zemřou pár vteřin po přistání. Anafylaxe. Pouhé vdechnutí pylu z cizí planety znamená rozsudek smrti. Přál bych si, aby to bylo bezbolestné, jsou to dobří lidé. Takhle si umřít nezaslouží. Ale…

Jde tu však o vyšší princip. Co jsou životy čtyř lidí oproti duši celého lidstva?

Přesto… se cítím provinile, i když jsem lidstvo ochránil před úpadkem. Když vás ale někdo považuje za blízkého kolegu a přítele a vy mu celou dobu jenom lžete… když ho přivedete na smrt… no, Pán nás stvořil tak, abychom cítili bolest, kterou způsobíme druhým. A to i ze správných důvodů.

Teď půjdu spát. Třeba mě Pán odmění a vy, kdokoliv si tento deník přečtete, mi budete žehnat a necháte mě žít. A nebo přicházíte jako nástroj Jeho spravedlnosti a za mou zradu mě odsoudíte k smrti.

Rozsudek přijímám, ať je jakýkoliv.

++ KONEC ZÁZNAMU++