﻿3. deník: Odhodlané srdce, neoblomná mysl.

První kontakt. Pořád nemůžu uvěřit, že se to děje. Našli jsme první, skutečně nezvratný fyzický důkaz civilizace, která není lidského původu: Jakousi vesmírnou loď.

Bohužel byla opuštěná, a po posádce nebylo ani stopy. Na základě vybavení lodi jsme dali dohromady pár teorií o tom, jak by mohli vypadat. Rozhodně to nebyli humanoidi. Anderson si myslí, že by mohli být čtyřnozí. 

Snažíme se odhadnout, jak starý ten vrak je, ale nedaří se nám to. Jak se dá vůbec něco mimozemského odatovat? Nemožné! Aby se dalo použít radiometrické datování, k tomu by muselo být na lodi více organické hmoty. A i kdyby ano, pro mimozemský svět nemáme základní výchozí bod! Pokud víme, mohlo by to být tisíce let staré. Desetitisíce let! Druh, který to postavil, už ani nemusí existovat. Kdo ví? Možná se apokalypsa nakonec stane každé civilizaci. Dřív, nebo později.

Na konci temného tunelu však svítilo světlo. A to doslova. Jedno funkční zařízení pod proudem. Je větší než dva lidi: Museli jsme to doslova přivázat na záď transportéru, abychom to zvládli na Mary Shelley přepravit. Ale už je to tu, uprostřed naší paluby. Nemáme potuchy, kde vůbec začít. Budeme dělat vše, co je v našich silách. A to v našem případě znamená opravdu veliké nasazení.

Když už o tom mluvíme... Když budu sedět na zadku a stěžovat si do deníku, nic nezjistím, ne? Takže do toho, Parku: věda čeká!

++KONEC ZÁZNAMU++
