﻿5. deník: Světla na cestě domů

Měla jsem tak napilno, až jsem si zapomněla víst deník. A když už jsme u toho, možná by tohle mohl bejt poslední záznam. Už toho mám až moc, asi není dobrej nápad řešit ještě další věc. Přesto... tenhle příběh si zaslouží zakončení.

Máme nový přátele. To je krátká verze. 

+Smích+ To by ale bylo... moc jednoduchý.  Jak mám ale vtěsnat všechny ty dobrodružství do jedinýho záznamu v deníku? Všechny ty zachráněný životy, všechny ty trable. Všechny ty dny, kdy jsme sotva o chlup přežili... a ty, kdy se to některejm nepodařilo.

Přišli jsme o Cuttera. Mrtvice. Mohlo to být horší. Mohli ho odvlíct otrokáři. Ve flotile je spousta lidí, co by teď neměli všechny svoje končetiny, kdyby je Cutter nedal do kupy.

Jo, řekla jsem flotila. Lodí už máme desítky. Skutečná nomádská karavana náplavy ze Země. Museli jsme si už začít vybírat, koho mezi sebe pustíme. Až z příliš mnoha posádek se vyklubali otrokáři, piráti nebo kultisti... Bolí to, podívat hladovějícím lidem do očí a poslat je pryč, ale já mám na starost stovky životů lidí, kteří si svý místo v karavaně zasloužili. Stovky hladovějících krků. Na charitu není prostor. 

Kéž by to šlo jinak. Třeba jednou půjde.

Já... Tenhle deník dám někomu z těch zoufalejch lidí. Kdo ví, třeba se poselství rozšíří. Piráty zvládneme a třeba jsou někde lidi, co charitu nepotřebujou. Třeba jsou někde lidi, co to taky zvládli.

Nejste to vy? Dokážete přidat ruku k dílu a pomoct ty hladový krky nasytit a lodě udržet v chodu? Tak to se pak pro vás místo v naší karavaně snad najde.

Přece jenom: Domov je tam, kam nás táhne srdce.

Zde Emily Lopezová, kapitánka nezávislého plavidla  „Starfarer“. Konec hlášení.

++KONEC ZÁZNAMU++
