﻿1. deník: Kam nás vítr zavane

Osobní deník, první záznam. Hovoří kapitán Michael Raymond ze ctěné lodi Tranquility.

Říkám si, jestli bych měl cítit hanbu, že jsem měl při odletu ze Země takovou radost? Asi ji už nikdy neuvidím, takže s pánem Bohem, poroučím se. Celý to tam bylo... problematický. Mírně řečeno. 

Určitě mi nebude chybět piplat se s dobytkem, jen aby mi ho ukradli a pozabíjeli hladoví uprchlíci. Ti kreténi nenechali bejt žádný chovný kusy. Takže žádný krávy, žádný další jídlo... Vsadím se, že nakonec začali požírat jeden druhýho.

A přesto... Tranquility není tak malebná jako naše farma. Bude mi chybět velký otevřený nebe a vítr ve tváři. O tom není sporu. A opravdu se mi bude stejskat po mým pejskovi...

Ale co, sakra, jsem naživu a máme jídlo a dobrou posádku... Je mi jedno, jestli chce Katie spát vedle energetickýho jádra, nebo jestli si Glass bude číst tu samou Bibli znovu a znovu, jako kdyby se ji pokoušel zapamatovat. 

A Sam? Na ženskou jsem se nikdy nepodíval tak, jak se Sam kouká na svou pušku. Dokonce tomu kvéru dal jméno, což je fakt divný. Jsem ale rád, že je na mý straně.

Nejspíš se vydáme tam, kam nás vítr zavane, jak už se říká, a pokusíme se co nejlíp přežít. Určitě nejsme první lidi, co se kdy snažili o něco novýho za hranicemi známýho světa. A určitě nebudeme ani poslední. Snadný to nebude, ale... my to zvládneme.

++KONEC ZÁZNAMU++

