﻿4. deník: Vážení obchodníci

Věci se vyvíjej dost dobře. Vybudovali jsme si jméno a rozšířili nákladovej prostor Tranquility. A nabrali další posádku. Takoví outsideři, ale dokud se budou snažit a nic nepodělaj, jsou jako rodina.

Jsme v tý fázi, že ta největší stížnost na nás je, že se pořád někam přesouváme, takže jsme těžko k nalezení. To asi chápu. Doma se nestávalo, že by supermarket někam pořád skákal jak zajíc. Zákazníci si stěžovali, že jim skoro došlo palivo, když se nás snažili dohnat, aby si to palivo mohli koupit.

Při obchodech už nejednáme oportunisticky. Teď jsme vážení obchodníci. Lidi si k nám lítaj uzavírat férový dohody, protože ví, že máme, co potřebujou. Taková reputace znamená, že nemusíme nikam lítat a pořád něco hledat, příležitosti přichází za náma.

Možná je čas, abysme se přestali pořád někam honit a našli nějaký teplý místečko, ať jsme snadno k nalezení. Pokud si vzpomínám, kus zpátky mě zaujalo jedno místo.

...Jo, tady je. <Souřadnice připojeny> 

Vypadá to, že když se tam vrátíme a zaparkujeme, lidi nás tam snadno najdou. 

A až to tak bude... to už klidně můžeme prodat třeba i motory.

++KONEC ZÁZNAMU++
